Ilona Podolyan

Hospoda vs. hospoda

14. března 2021

Druhým domovem pro Čecha, o čemž jsem se přesvědčila za 13 let svého života stráveného v této zemi, je hospoda. Tam si skoro každý najde pohodlí jemu známého prostředí, které tvoří příjemní lidé, ochotní si s ním strávit chvíli nenuceného rozhovoru u skleničky. Vedlejší k mému domu hospoda se mi zdá docela podobnou anglickému pubu, kde se už na prahu všichni navzájem zdraví, z čehož vzniká atmosféra sousedského přátelství, jež pak přetéká přes dveře tohoto podniku. K tomuto sídlištnímu společenství patřil i náš bývalý soused, který nás, nové nájemce v domě, pozval jednou na pivo do hospody. Bylo to na úplném začátku našeho bydlení v Česku, kdy české slovo hospoda jsme ještě neznali, zato ho velmi snadno, ale bohužel špatně pochopili pomocí ukrajinštiny. Hospoda (jedině s přízvukem na druhé slabice) se rozumí ukrajinsky jako domov, obydlí nebo domácí hospodářství. Nakonec se ukázalo, že soused nás nezve na návštěvu k sobě.

Ukrajinci, na rozdíl od Čechů, nemají hospody v takové velké oblibě. Neformální setkání s přáteli se nejčastěji uskutečňují ve vlastních domovech, i když příslušníci mladších generací se dnes více přiklání k setkáním v barech, kavárnách nebo klubech. Ti, kdo zažili sovětskou dobu s jejím stálým nedostatkem dobrých podniků a kvalitního obsluhování, zvou ze zvyku své kamarády k sobě domů. Ukrajinský hospodar „hospodář“ a ukrajinská hospodyňa „hospodyňe“ jsou pověstní svou pohostinností. Přísloví „Host do domu, Bůh do domu“ zcela potvrzuje svůj význam na návštěvě u Ukrajinců: hostovi se vždy dostává nejlepší pozornosti a péče.

Slovo hospoda je ovšem v ukrajinštině o něco zastaralé. Dnes se zpravidla ztotožňuje s vesnickým obydlím, se státkem. Pro domov se obecně používá slovo dim. Stejnou roli hraje také ukrajinské slovo chata. Dříve bylo to pojmenováním pro jakoukoliv obytnou budovu, ale dnes se vztahuje převážně k tradičnímu domu na ukrajinském venkově. Při slově chata se vybaví vzpomínky na ukrajinské lidové písně, literaturu a malířské obrazy zobrazující jednopatrové nabílené budovy se slaměnými střechami na pozadí malebných zahrad. Mnozí Ukrajinci i dnes nazývají chatou svůj druhý, letní dům, nebo daču. Češi ho obvykle pojmenovávají chalupou.

Důmdim, chatachata, budovabudivlja: sdílíme mezi češtinou a ukrajinštinou celou řadu slov, jejichž význam se vztahuje k našemu bydlení. Porozumíme těmto slovům kontextuálně i bez ovládání protějšího jazyka. Avšak někdy, jak to ukázal dříve zmíněný příběh pozvaní do hospody, můžeme narazit na skutečné neporozumění. Kupříkladu docela nebezpečným z hlediska překladu může být mezi našimi jazyky slovo domovina. Poetický český název pro rodnou zemi, vlast znamená zase v ukrajinštině „rakev“.

O jiných falešných přátelích překladatelé mezi češtinou a ukrajinštinou, včetně těch zákeřně podobných svým zněním, se dozvíte více z mé knihy „Nejsou naši jako naši aneb proč se tady Ukrajinka cítí jako doma”.

další články blogu…více o mě…